Nejsme sami, kdo se zabývá přípravou na zítřky, které se nám snad vyhnou. Renomovaný umělecko-reklamní fotograf Stanislav Petera vytvořil na toto téma seriál, ve kterém spoustu informací a poznatků doplnil o vlastní příběhové fotografie. S jeho svolením postupně převezmeme všechny čtyři díly.

Paratus seriál preperství válka apoklaypsa Stanislav Petera

Válka u nás nebude. Stejně tak nás nečeká další vlna Covidu, tentokrát zkříženého s Ebolou, ani jaderná apokalypsa. Jenomže ono se vždycky jednou za čas ukáže, že by teda nakonec ta válka být mohla, nemoci si taky mutují úplně nevkusně a bez rozmyslu a i od té apokalypsy nás evidentně dělí míň, než by člověk čekal a chtěl.

Takže já se trochu připravuju. A kdykoliv můžu, tak pokládám zvídavé (plus samozřejmě i úplně debilní) otázky lidem, kteří věcem rozumí víc, než já. K čemu by taky bylo fotit třeba protichemickou jednotku, kdyby se jich člověk nemohl zeptat, kolik má teda nakoupit jódu do zásoby a který protiradiační oblek teď nejvíc frčí.

Jestli vás zajímá, na co všechno jsem zatím přišel (a co jsem s tím reálně udělal), mám pro vás krátký seriál. Předesílám ale předem, že nejsem expert (a to ani na války, ani na přežití, natož na nukleární apokalypsu), takže obrázek si nakonec musíte udělat sami.

Něco se blíží. Nebo taky ne.

Sám pro sebe jsem si celé tohle přežívací úsilí rozdělil do čtyř kategorií podle toho, jak moc (a kam) by mohla situace eskalovat. U základních příprav nic nepozná ani vlastní manželka, jde o levné, jednoduché a rychlé kroky. S narůstající paranoiou (budeme jí říkat předvídavost) pak přibývá úsilí, času i peněz, které je třeba obětovat. K tomu se ale dostanu časem, začal bych od začátku.

Občas se něco pokazí. Dělníci překopnou potrubí, vichřice shodí dráty, nepovedená aktualizace shodí mobilní sítě. Krátkodobě se nic hrozného nestane, ale kdyby nedostatek (vody, elektřiny, plynu, komunikace) trval déle, než jenom pár dní, může se stát leccos. Prokopnuté potrubí opravit nedokážu, vlastní GSM síť si taky nepostavím, takže mám na výběr ze dvou možných reakcí.

Čekám. Stále čekám.

Chvíli se dá vydržet všechno. Nejíst, nepít, dokonce i bez Instagramu prý člověk dokáže zůstat skoro celý den. Daleko lépe se ale drží…když se držet nemusí. Proto máme doma vždycky několik velkých balení pitné vody navíc a s jídlem bychom také pár dní vydrželi, poněvadž ho nakupujeme do zásoby, kterou jenom průběžně obměňujeme. Vařit jídlo na ohni je v bytě trochu otrava, takže máme ve skříni malou 2kg propan-butanovou láhev (k dostání ve vašem oblíbeném Hornbachu) a k ní jednoduchý plynový vařič (k dostání tamtéž).

Jakmile to začíná vypadat, že delší dobu nepoteče voda (a je čas se na to připravit), napouštíme plnou vanu a hrnce, protože i malá domácnost toho na všemožné potřeby, vaření a hygienu spotřebuje podstatně víc, než by člověk čekal. Zvlášť pokud má člověk ženy a děti. Hygiena je ostatně veledůležitá jak pro zdraví, tak pro psychickou pohodu (testováno osobně na mnoha expedicích), takže krom zásob jídla jsme se naučili mít i zásoby toaletního papíru, zubních kartáčků a past, mýdla i dětských a dámských propriet.

Abychom se vyhnuli Instagramové deprivaci po kolapsu elektrické sítě, máme doma vždycky pár malých i větších powerbank, které alespoň na chvíli udrží telefony použitelné. A taky pár (2) levných tlačítkových telefonů, které nejsou iPhone a tím pádem vydrží fungovat déle, než jedno odpoledne. Krom toho se hodí svítilny, v horším případě i svíčky. A s nimi související hasící přístroj, který doma překvapivě spousta lidí vůbec nemá, ale mít by měla!

Kdyby přituhlo a krom elektřiny nešly ani internety, začne se situace trochu komplikovat. Informace jsou zásadní a bez internetu nebo televize se k nim dostanete těžko. Máte doma rádio? Já už jo. Miniaturní, přenosné, na AA baterky. Krom rádia mi přijdou užitečné ještě vysílačky. Nejsou nijak drahé, beztak je používáme na focení a hodí se i na dětské hry nebo na výlety do přírody.

Poslední, čemu dávám víc péče, je domácí lékárnička. Tu sice většina domácností má, ale hodí se jí udržovat zaprvé aktuální (10 let starý Acylpyrin se údajně nedoporučuje…:)), zadruhé o trochu univerzálnější, než je obvyklé. My v ní máme krom obvyklých náplastí, dezinfekce, obvazů a Paralenu i silnější léky na průjem, univerzální antibiotika, silnější léky proti bolesti, oční antibiotické kapky, nosní kapky, silný repelent s vyšším obsahem DEET, chirurgické rukavice, nůžky, sterilní skalpel a pinzetu, prostředky pro zastavení většího krvácení, antihistaminika, adrenalinové injekce a rehydratační roztok. Některé z výše zmíněných léků jsou na předpis, ale stačí navštívit praktického lékaře a zmínit, že se chystáte na delší cestu do Asie, kam potřebujete vybavit lékárnu. A když už tam budete, nechte si zjistit krevní skupinu, zkontrolovat platnost očkování na tetanus a případně dle potřeby doplňte klíšťovou encefalitidu i žloutenku.

Zmizím a budu zmizelej.

Čekání nepomohlo? Možná je čas se přesunout. Na úspěšné zmizení toho ale také není potřeba zrovna málo. Mizet se totiž dá jak nalehko a v panice, tak propracovaněji. Se stylem a elegancí. Základ je ale každopádně stejný.

Naprosté minimum, které mám vždycky připravené na dosah, ať se zrovna válka blíží nebo neblíží zahrnuje doklady (občanka, pas, řidičák, kartička pojišťovny, očkovací průkaz), peníze (v hotovosti, rozložené na více místech na těle, nejlépe mezi více lidmi), nůž, mobil a powerbanka. Tohle všechno se dá bez problémů nosit na těle, bez dalších zavazadel.

Krom toho máme doma připravené i malé zavazadlo, které lze popadnout jednou rukou a za běhu. V něm je navíc trocha trvanlivého jídla, lahev s pitím, druhý pas, zapalovač, přenosné rádio, další powerbanka, odolný tlačítkový mobil, hygienická taštička, toaletní papír, vlhčené ubrousky, cestovní lékarna, svítilna a pár kusů teplého oblečení. Sice to pořád nebude zábava, ale o trochu lepší než nic.

Při troše štěstí a času je možné tenhle systém trochu rozšířit. Zaprvé se mi na cestách velmi osvědčilo mít několik kopií od všeho. Hodí se mít papírové kopie všech dokladů, jak u sebe, tak případně u dalšího člověka (partnera, rodičů). To samé platí pro důležitá telefonní čísla, která jsem si uložil i do náhradních telefonů. Krom papírových kopií jsem si všechno uložil i do několika různých cloudů, takže i v případě, že vyhoří dům a někdo mě okrade o naprosto všechno, stále existuje způsob, jak se prokázat a urychlit buď vydání náhradních dokladů, nebo třeba překročení hranic.

Mezi oblíbené triky zkušenějších cestovatelů patří druhý cestovní pas. O ten můžete legálně požádat. Stačí uvést, že ho potřebujete buď kvůli vízům znepřátelených zemí (USA vs Jemen), nebo kvůli čekání na víza (potřebujete pas nechat na dvou ambasádách současně).

Krom zálohy dokumentů mám připravenou i komplet zálohu práce a portfolia, jak na malém externím disku, tak v cloudech. Kdybychom totiž s rodinou museli zmizet na delší dobu, je více než pravděpodobné, že se budeme muset nějak živit. A jak známo, pozice post-apokalyptického fotografa se získává daleko snáz, když člověk může předvést, že už má jednu dvě apokalypsy za sebou.

To nejdůležitější

…jsou ale lidi. Fakt. A i když se na mě kamarádi a rodina často koukají jak na dementa, stejně se jednou za čas ujišťuju o tom, co bychom případně dělali, kdyby začala apokalypsa. Mám přehled o tom, co kdo z mých zajímavých kamarádů a rodinných příslušníků vlastní (zajímají mě chaty v lesích, zbraně, auta, lodě, radiostanice, zásoby), případně dokáže (doktoři, piloti, vojáci, chovatelé a pěstitelé). Nakonec je pak rozumné si domluvit místa, kde se v případě nenadálé události s rodinou a blízkými potkáme, když nebude fungovat komunikace. A ano, u většiny lidí to vyvolává lehký (no dobře, spíš těžký) údiv, ale už jsem si za ta léta zvyknul 🙂

Užitečné odkazy:

Obsah (cestovní) lékárny
Druhý cestovní pas
Podrobněji rozepsaný obsah batůžku

Stanislav Petera.